O tom, proč začínáme řešit problémy s pitnou vodou a hledáme způsoby, jak lépe využít vodu dešťovou a šedou, už jsem  psal úvahu v dubnovém článku. K tématu využívání šedé vody bych se ale rád vrátil z jiného úhlu pohledu. Méně teoretického a více praktického.

Když se podíváme na graf, který ukazuje průměrný způsob nakládání české domácnosti s pitnou vodou, nelze si nevšimnout, že pokud bychom vodu, použitou při koupání a sprchování (dále jen šedou vodu) využili na splachování toalety, dokázali bychom jí třetinu ušetřit.

Jedna jediná změna životního stylu s takovým efektem? To už stojí za chvilku uvažování, ať už se na situací díváte z ekonomického nebo ekologického hlediska.

Co znamená ušetřit? Vodu, kterou jsme jednou “natočili” z vodovodního řadu a tedy i zaplatili, při opakovaném použití už znovu neplatíme. Je třeba jen najít způsob, jak ji uchovat a pro další použití částečně vyčistit (šedou vodu je možné využít i na zalévání zahrad nebo veřejné zeleně).

Jak na to? Zatím jen teoretizujeme.

Technické řešení v tzv “light” verzi by mohlo být vhodné pro byty. Znamená propojit umyvadlo (vanu, sprchu) s WC tak, aby splachování mohlo probíhat z rezervoáru šedé vody, pokud je k dispozici. Pouze pokud by byl rezervoár prázdný, ke spláchnutí by se využila voda z vodovodního řadu.

Není to zdaleka takové novum, jak to na první pohled vypadá. Způsobem propojení se zabývá řada designérů výrobců sanitárních doplňků. Už v roce 2009 psala idnes.cz o mexickém designérovi jménem Ariel Rojo, který vyvinul designovou kombinaci umyvadla a WC. Údajně jde díky ní ročně uspořit až 83 procent vody, určené pro spotřebu toalety. Kromě množství vody unikající z vodovodního kohoutku, si totiž Rojo spočítal i to, že průměrná spotřeba vody v umyvadle činí 3 650 litrů ročně a toalety 4 380 litrů.

Se stejným nápadem i australská společnost Caroma. A švýcarská firma Urimat, vyvinula úsporný plastový pisoár stejného jména. Ten se obejde bez vody, bez chemie a bez zápachu.

Z českých firem, které jsme oslovili, se ani JIKA, ani Ravak konkrétním modelem otevřeně nechlubí, nepopírají ale ani to, že o podobném výrobku uvažují. Malý zájem ze strany spotřebitelů je zřejmě zatím nemotivoval k tomu, aby na trh uvedli dostatečně širokou nabídku. To se ale brzy změní.

Jak znám české kutily, brzy přijdou s řadou nápadů, jak si pomoci i jinak. Musím přiznat, že jsem docela zvědavý. Moderní developerské projekty už s využíváním šedé vody počítají (Skanska).

Verze “optimal” může sloužit v menších bytových nebo rodinných domech. Vyžaduje instalaci nádrže ve společných, obvykle sklepních nebo venkovních prostorách. Nabízí kombinaci využití dešťové a šedé vody a tím opět navýšení celkových úspor.

Problematikou zacházení s vodou se zabývá řada firem, například ASIO, odkud jsem čerpal i data pro výše uvedený graf, nebo ilustrační obrázky.

Jak to vidím já?

Mým prvním cílem je do půl roku vyzkoušet první pilotní projekt ve Kbelích na recyklaci šedé vody, kde bych tuto technologii mohl prezentovat prakticky a zjistit reálně úspory vody. Chci přitom maximálně využít dotačních možností (www.dotacedestovka.cz).

Dalším cílem je prosazení využívání šedé vody v naší obci ve třech různých úrovních:

  • Byty v osobním vlastnictví – pro ně chci získat finanční pobídky (dotace)
  • Bytové domy – chci motivovat majitele domů, tedy mnohdy městskou část, aby investovali do jednoduchých a finančně nenáročných čistíren šedé vody, které sníží režijní náklady v obci a je možné je využívat jak v bytech na splachování WC tak v okolí na zavlažování zeleně
  • Rodinné domky – na majitele nemovitostí dopadá nějvětší finanční zátěž za platby za vodné a stočné. Investice do zařízení na využívání šedé a dešťové vody by měla velice rychlou návratnost. Právě tady lze šedou vodu snadno kromě splachování využít při zalévání zahrady, mytí automobilů aj. Je vypsána řada pobídkových titulů, které mohou čerpat (projekt Dešťovka).

Chci problém úbytku pitné vody a tedy i logický nárůst její ceny v nejbližší budoucnosti řešit včas. A chci s tím pomoci i ostatním obyvatelům Kbel.