Pro starší spoluobčany, kteří často žijí osaměle, je pejsek často jedinou živou duší, se kterou mohou sdílet své starosti. Je to věrný přítel, který je seniorům vždy nablízku, komunikuje s nimi, projevuje radost a oddanost. Přináší starým lidem pocit, že nejsou sami a že na nich někomu záleží. Pes také funguje jako ochránce, který seniorům dokáže přinést pocit bezpečí.
Pes ale pro seniory není jen přítel, dokáže také pomoci jejich zdraví. Lékařské studie ukazují, že patnáctiminutová procházka se psem může u starších lidí snížit hladinu stresového hormonu kortizolu a zvýšit tvorbu hormonu serotoninu, který odpovídá za pocit štěstí. Výsledkem je snížení srdečního tepu, tlaku a pocitu stresu. Vlastnictví psa pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, pomáhá proti depresím a chrání majitele před nemocemi srdce.
Kolik stojí chov psa
Vlastnit psa není v dnešní době nejlevnější záležitost. Nejde jen o samotnou pořizovací cenu a krmení. Veterinární péče je poměrně nákladná, a navíc je nutné za psa platit místní poplatek do obecní pokladny. Výše poplatků se mění podle velikosti města, od 1500 Kč v Praze, až po zhruba 200 Kč v menších městech. Ve většině obcí platí důchodci za psa snížené poplatky, přesto i snížený poplatek 200 Kč za jednoho psa, který musí uhradit pražský důchodce je dost vysoký. Senior, který musí počítat každou korunu, si často nemůže dovolit platit tolik peněz. Pokud má někdo psů více, poplatky jsou ještě vyšší.
Kdo je osvobozen od poplatku za psa
Od placení poplatku za psa jsou někteří občané osvobození. Jedná se především o osoby nevidomé, osoby s těžkým zdravotním postižením a osoby bezmocné. Dále také lidé, kteří provádějí výcvik asistenčních psů, nebo osoby provozující útulek zřizovaný obcí. Bohužel, běžní důchodci do tohoto seznamu nespadají, a přestože platí nižší poplatky než ostatní lidé, zcela se vyhnout placení nemohou.
Lidé se často snaží poplatkům vyhnout.
Mnozí pejskaři, zejména ve větších městech, hřeší na anonymitu prostředí a snaží se placení poplatků vyhnout. Jejich častým argumentem je skutečnost, že města ne vždy dokážou občanům vysvětlit, na co jsou peníze, vybrané na poplatcích, použity. Pejskařům se také nelíbí, že musí platit za psa, a majitelé koček, které také běhají venku, platit nemusejí.
K čemu tedy poplatky slouží? Většina obcí používá místní poplatky vybrané od majitelů psů k rozmisťování košů na exkrementy a plastové sáčky ke stejnému účelu. Doplňování sáčků a vývoz košů samozřejmě něco stojí.
Měli by být od poplatků osvobozeni i senioři?
Místní poplatek za psa pomáhá rozpočtům měst zajistit infastrukturu pro pejskaře. Měli by však platit i senioři? Potřebuje skutečně město těch pár korun od lidí, kteří mají často hluboko do kapsy a pejsek je jejich jediná radost?
Proč raději o něco nezvednout poplatek lidem v ekonomicky aktivním věku, pro které je místní poplatek za psa zanedbatelnou položkou, a neosvobodit od něj raději důchodce, kteří tráví podzim života s věrným psím přítelem po boku.
Jak jsou na tom s placením poplatků v ostatních státech EU
Většina států Evropské unie platí podobné pravidla jako u nás. Vysoké poplatky za psy se platí například v Německu. Leckde také mají poplatky různou velikost podle rasy. Přesto se však v některých státech uvažuje, že od “psí daně” upustí. Příkladem může být například Finsko, které od ledna 2018 zrušilo poplatek ze psů v Helsinkách. Šlo poslední z Finských obcí nad 300 obyvatel, kde se ještě platily poplatky za psy. Poslední zůstává Finské město Tampere. Jedním z hlavních důvodů pro zrušení poplatku ve Finsku byl ten, že lidé se hojně snažili poplatky obcházet a objem vybraných peněz byl velmi nízký.
Možná by stálo za to, aby se zodpovědní lidé na radnicích zamysleli, a rozšířili počet osob osvobozených od psích poplatků i o starobní důchodce. Objem peněz vybraných od důchodců asi žádnou obec nevytrhne, a starším občanům by se zase o něco zvýšila kvalita života.
Jak se na to dívám já?
Chci seniorům pomoci, zejména pokud může být pomoc takhle snadná.